Ještě napínavější než obvykle, vždyť o celkovém vítězi rozhodl rozdíl dvou sekund! To byl letošní Závod míru jezdců do 23 let, který na přelomu května a června opět přivábil do České republiky naděje světové cyklistiky. Čtyři dny na silnicích v Jeseníkách a jejich podhůří přinesly řadu nezapomenutelných momentů a my jsme pro vás vybrali desítku těch nejzajímavějších.
Rostoucí publikum
Závod míru je podnik s obrovskou historií a jeho renomé neuvadá ani v současné podobě, kdy se o etapové vavříny perou teprve nastupující hvězdy světového pelotonu. Na sociálních sítích letos Course de la Paix zasáhl miliony fanoušků a sledovanost se meziročně zvedla o 50 %.
120kilometrový únik na úvod
Podobný scénář jako loni, ale bez třešničky na dortu. Úvodní etapa Závodu míru z Krnova do Šternberku přinesla 120 km dlouhý únik trojice Cedric Abt, Riccardo Lorello a Freddy Avila. Zatímco ale loni dokázala šestice uprchlíků udržet odstup od pelotonu až do cíle, letos hlavní pole vedoucí trio pohltilo a z vítězství se nakonec v hromadném spurtu na kostkách radoval Francouz Victor Loulergue, který má nakročeno mezi elitu v týmu Groupama - FDJ.
Vavřín pro Pogačarova krajana a týmového kolegu
Největší hvězda současné cyklistiky Tadej Pogačar ovládl Závod míru v roce 2018 a letos měli fandové slovinských závodníků další důvod k radosti. Pro triumf ve druhé etapě s cílem v Rýmařově si v hromadném spurtu dojel dvacetiletý Anže Ravbar, jehož s Pogačarem pojí nejen stejný pas, ale rovněž angažmá v týmu UAE Emirates – byť Ravbar získává ostruhy hlavně v devo týmu.
Dalby zase druhý
Stálicí v pelotonu Závodu míru je Simon Dalby. Dánský jezdec týmu UNO X Mobility potvrdil očekávání a opět se pral o zisk žlutého trikotu, nakonec ale stejně jako v roce 2023 skončil celkově druhý – v obou ročnících přitom ovládl královskou etapu s cílem na Dlouhých stráních, resp. Červenohorském sedle.
Vavřín z Dlouhých strání nestačil
Loni vyhlášené stoupání k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně určilo celkového vítěze, letos vavřín z královské etapy nestačil. Simon Dalby sice protnul cílovou pásku jako první, ve stejném čase byl ale klasifikován i třetí Pau Martí, který se díky bonifikačním vteřinám oblékl do žlutého.
Nejtěsnější rozdíl
O celkovém vítězi Závodu míru rozhodovaly v posledních třech letech zcela marginální rozdíly. A zatímco ve dvou předchozích ročnících činil odstup druhého jezdce v pořadí čtyři sekundy, letos bylo manko ještě titěrnější! Odstup vítězného Španěla Martího od Dána Dalbyho nakonec činil pouhé dvě sekundy.
Žlutý dres měnil majitele jen jednou
Proti loňskému ročníku Závodu míru, kdy během čtyř etap oblékli žlutý dres vedoucího jezdce hned tři závodníci, byl letošní souboj o nejcennější trikot o poznání klidnější. Po prvních dvou etapách jej měl v držení Francouz Loulergue, na Dlouhých stráních pak „žluťák“ převzal pozdější celkový vítěz Španěl Martí.
Ředitelský Enyaq jako na Tour de France
Letos poprvé byla partnerem květnového Závodu míru jezdců do 23 let i srpnové Czech Tour automobilka Škoda Auto a karavana vozů doprovázejících peloton tak vypadala jako na Tour de France. Včetně plně elektrického vozu Enyaq určeného pro ředitele závodu, z jehož otevřené střechy Leopold König mával ostré starty každé etapy a poté z nitra vozu bděl nad průběhem celého závodu.
Opět nové trasy
Organizátoři Závodu míru i letos dodrželi tradici a opět zavedli naděje světové cyklistiky do jiných míst. Proti loňsku se tak peloton ukázal ve Šternberku a Zábřehu, závěrečná etapa se pak jela v opačném směru z Jeseníku do Šumperku.
Skvělá atmosféra
Závod míru je sice „jen“ kláním jezdců do 23 let, fanoušci cyklistiky ale opět ukázali, že jsou zvědaví i na dravé mládí. Během čtyř etap tak vládla bouřlivá atmosféra nejen ve startovních a cílových městech, ale také kolem tratí, na nichž se peloton s nadějemi světové cyklistiky ukázal. „Fanoušci nás neskutečně přivítali ve všech městech na trati,“ poznamenal s uznáním ředitel závodu a bývalý profesionální cyklista Leopold König.
Foto: Jan Brychta, Markéta Navrátilová
