Stala se hvězdou v cyklistickém světě. Zatímco celý peloton při Závodě míru do 23 let usiluje o místečko ve World Tour a trochu slávy spojené s pozicí mezi elitou, Markéta Navrátilová je hvězdou, kterou na nejvyšší úrovni všichni znají. Jako jediná žena v historii fotografovala Tour de France z motocyklu. Nejslavnější závod světa - Grande Boucle - mapovala prostřednictvím objektivu přes čtvrt století. Získala mnoho ocenění. A teď fotí největší tuzemské etapové závody.
Jak se náplní práce uznávané fotografky, které tykají hvězdy World Tour, a získala prestižní ceny, stane Závod míru do třiadvaceti let, respektive Sazka Tour?
"Tour de France jsem fotila přes pětadvacet let. Když se naskytla šance fotografovat Závod míru do třiadvaceti let a Sazka Tour, neváhala jsem. Tour de France už bylo dost. Člověk nemůže pořád dělat to samé. Chtěla jsem Závod míru i Sazka Tour fotit. Nebylo to něco za trest. Naopak, je benefit, že skvělé závody fotím doma. Česko je na focení krásné. Jsem vlastně hrdá, že máme dva takové etapové závody. Organizátoři mi zajistili maximální komfort pro práci."
Neberete trošku jako degradaci, když místo Tour de France, italského Gira, klasiky Paříž-Roubaix či dalších slavných závodů fotíte etapové klání v Česku?
Závod míru do třiadvaceti let ani Sazka Tour se pochopitelně nikdy nebudou rovnat Tour de France. Beskydy i Jeseníky jsou na fotografování ale nádherné. Všude jsou nějaká malebná místa, krásné vesničky, nádherné kostelíky. Závod míru mi dává pro fotografickou práci svobodu. Mohu si s výběrem kompozice hrát. Pro práci to znamená jedině volnost.
Vaše fotografie se rodí téměř výhradně na motocyklu. Berete takový způsob pohybu v cyklistickém závodě po dlouhých letech práce jako rutinu?
"Ani náhodou. Na motocyklu člověk nesmí dělat chyby. Proto si uchovávám k práci veliký respekt. Ne z hlediska toho, jestli bude fotografie taková nebo maková. Ale uvědomuji si, že je snadné, aby se něco stalo. Když udělám na Tour de France chybu na motorce, tak jednak mě všichni budou pranýřovat, a pak budu na Silvestra jednou z nechtěných hvězd Eurosportu. Samozřejmě si uvědomuji, že se může něco stát i při Závodě míru. Karambol mě může potkat kdekoliv.
Jsou mezi závody rozdíly z hlediska pohybu v pelotonu?"
Předjet na Tour de France peloton, to je hodně těžký úkol. Během Závodu míru takovou starost vůbec neřeším. Dostanu se před balík kolikrát chci. A nemusím se bát, že mi něco uteče. Závod míru je přehledný, uchopitelný. Nikdy se nestane, abych s motorkou byla deset kilometrů za pelotonem. Předjet v rovinaté etapě na Tour de France peloton během posledních třiceti kilometrů je prakticky nemožné. Při Závodě míru se s motocyklem operuje snadněji. Ale připravujeme se pečlivě stejně jako na Tour de France. Studujeme etapy předem. Víme, kde si můžeme peloton nadjet, kde jsou úzké silnice.
Tour de France při obří sledovanosti a zrychlení celého mediálního procesu chyby neodpouští?
"Když na Tour fotografii propásnu, udělá ji někdo jiný. Ten tlak je obrovský. Při Závodě míru mám čas. Ale v současnosti je Tour de France jednoznačně největší globální akce světa. S příchodem online médií a digitálních fotografií se závod posunul z pracovního hlediska fotografa úplně jinam. Všechno muselo být hned. Čím jsem zkušenější, tím je snadnější se správně rozhodnout. Dokážu vyhodnotit, zda jde o důležitý únik či nikoliv. Při Závodě míru je navíc všechno snadnější, protože slávu si uzmou vítězové. Ale na Tour de France? Blázinec.
Co vás na závodech v Česku nejvíce baví?
"Je fajn, že se daří startovat v městech, v jejich centru. A dojezdy jsou také buď někde na náměstí, nebo na kopci, což je prima. Ráda fotím v otevřeném prostoru. Jezdila jsem všechny velké závody. Věděla jsem, kde je u trasy hrad, že přijde most. Ale neznala jsem prostředí. V tom mám doma výhodu. Česko je barevné, členité. Pole, louky, kopce, města, malé vesničky. Jsme menší země, tudíž se logicky krajina mění rychleji, a tudíž jde o výhodu pro fotografa.
Závod míru do třiadvaceti let patří ve své kategorii profilem mezi nejnáročnější. Jak vnímáte kopce v Olomouckém a Moravskoslezském kraji z motocyklu?
"Když použiji trochu nadsázky, ve srovnání s Tour jsou zdejší kopce takové mléčné zuby. Ale pro fotografa je každý kopec dobrý. V kopcích se rozhodují závody. Když je dojezd na vrcholu hory, jsou kluci prošití, bez energie, na druhou stranu v čele pelotonu jsou emoce. Pestrá paleta pro fotografa. Otevřený prostor zase nahrává parádní fotce.
