Na paralympijských hrách získal šest zlatých medailí a ve sbírce má i stejný počet titulů mistra světa. A přestože vrcholovou kariéru dávno ukončil, na aktivní cyklistiku nezanevřel. Byť Jiří Ježek oslavil minulý podzim padesátku, v sedle kola jede pořád na plný plyn. "Moje sezona vlastně nikdy nekončí. Měl jsem stejný postoj v průběhu aktivní kariéry a nijak jsem ho nezměnil ani nyní, kdy je kolo pouhým zdrojem potěšení," usmívá se nejúspěšnější cyklista paralympijské historie a ambasador We Love Cycling.
V Moravskoslezském a Olomouckém kraji příští týden startuje Závod míru do 23 let. Co pro vás, celoživotního cyklistu, představuje tenhle etapový podnik?
Závod míru mě inspiroval. Jako malý jsem hltal každou etapu a měl obrovskou radost, když slavili triumf čeští cyklisté jako třeba Svorada nebo Padrnos. Když se startovalo v Praze nebo zde byl dojezd, nikdy jsem si to nenechal ujít. Většinou byli nejsilnější závodníci z tehdejší Německé demokratické republiky jako Uwe Ampler, Olaf Ludwig nebo Uwe Raab. Nasával jsem atmosféru a s odstupem let se mi stále vybaví vzduch prosycený emulzemi, jimiž byli cyklisté potření. Pokaždé jsem se motal mezi závodníky a prohlížel si tehdejší chromované dráty. Prostě jsem Závod míru hltal.
Momentálně je Závod míru určen pro mladé cyklisty, kteří se teprve derou na výsluní. Jak vidíte současnou českou generaci?
Osobně znám z českého výběru pro Závod míru jenom Václava Ježka, s jehož tátou jsem závodil. Myslím, že jde o silnou generaci. Cyklistika je v Česku hodně populární, máme velké množství závodníků a vždy se někdo vyloupne, z něhož můžeme mít radost a bude nás bavit svými výkony na Grand Tour. Mám pocit, že jako jsme se před časem těšili, až se Mathias Vacek nebo Pavel Bittner dostanou do profesionálního pelotonu, jsou i v nynější kategorii do třiadvaceti let kluci, kteří se prosadí a budeme jim fandit na největších etapových závodech.
Reprezentační výběr do třiadvaceti let už absolvoval úvodní podnik seriálu Nations Cup v Polsku a závodníci jsou dávno v plném zatížení. Kdy vlastně Jiří Ježek zahajuje cyklistickou sezonu?
Já ji vůbec neukončuji! Stejné nastavení jsem držel během aktivní kariéry, kdy jsem během zimy trénoval třeba v Austrálii. Vážně jsem neměl klasickou off-season, že bych měsíc nesedl na kolo. Vlastně jsem se pořád držel v konstantní přípravě a nikdy se nedostal do situace, abych byl úplně na nule. Byl jsem pořád připravený naskočit do závodu. A přestože už jsem kariéru dávno ukončil, jedu pořád v totožném nastavení.
Ani během zimních měsíců vás klimatické podmínky nedonutí vyřadit kolo z tréninkového programu
Pokud je pěkné počasí a teploty kolem nuly, jezdím venku. A pokud povětrnostní podmínky cyklistice vyloženě nepřejí, sednu doma na trenažér. Mluvím o mrazu nebo dešti. Ale v úvodu dubna jsem měl chuť jít ven a neodradil mě ani vytrvalý déšť. Prostě jsem vytáhl nepromokavé oblečení, ujel okruh kolem dvou hodin a byl jsem pyšný, že pořád mám dost odhodlání. Jsem na kole vlastně pořád.
Řídíte se tréninkovým plánem nebo se udržujete podle pocitů?
Nemám žádný program. Ale kdybych jeden den vynechal pohybovou aktivitu, považoval bych ho za ztracený. Snažím se každý den dostat alespoň na hodinu k fyzické aktivitě. Když nemám čas na kolo, jdu běhat na hodinku. Pohyb mi pomáhá zvládat ostatní pracovní aktivity. Jsem pak klidnější. Dokud nejdu na kolo nebo si zaběhat, tak jsem nervózní. Občas se stane, že mě manželka sama vyhání ven, abych se uklidnil...
Od jara do podzimu jste pravidelně účastníkem mnoha cyklistických závodů. Podle čeho konkrétní starty volíte?
Většinou si vybírám akce, co jsou spojené s mými pracovními aktivitami. Třeba s firmami, s nimiž spolupracuji. Nebo volím akce, které mám rád, protože je provází dobrá atmosféra, variantou je znalost s organizátory a jejich zájem o moji přítomnost. A pak jsou závody, které mi někdo doporučí nebo vnímám, že se dobře prezentují na sociálních sítích. Takže pokud mám volno v programu, vyrazím jen z čistého zájmu, neboť chci být pořád součástí velké cyklistické rodiny. Mám cyklistiku rád stejně jako když jsem závodil a jsem rád, že je součástí mého života. Se stejnou oblibou jako se jich účastním závody i sleduji. Mnohé sportovní akce moderuji na místě pro lidi.
Stále platí, že jak si připnete startovní číslo, jde všechno stranou a jedete na výsledek?
Nedržím se této myšlenky násilím a za každou cenu, závodní období mám za sebou. Jdu si den v sedle užít, nemám ambice někoho porážet. Snažím se dostat do cíle co nejrychleji, ale není to tak, že bych se dostával do červených čísel a někoho šponoval. Sám sebe už vůbec ne. Spíše se snažím povzbudit ostatní lidi kolem sebe. Poradit třeba lidem ve skupině, když vidím, že se někdo trápí. S převodem, jízdou v háku, doplněním energie. Působím jako mentor pro amatérské závodníky. Není to tak, že bych chtěl někoho porážet.
Které akce jsou pro sezonu 2025 tučně ve vašem diáři?
Jde o aktivity s týmem We Love Cycling. Převážně budu jezdit silniční závody. Mám v plánu všechny závody Road Classics a rovněž obě akce L'Etape Czech Republic. Obrovskou radost mi už několik let dělá prázdninový Handy maraton, což je týmová jízda nonstop kolem republiky dlouhá 2222 kilometrů.
Většina závodů nabízí více tras. Podle čeho volíte vzdálenost?
Když dává smysl jet s nějakým cyklistou, třeba s kamarádem na manažerské pozici, který chce jet dlouhou trasu a požádá mě o doprovod, tak jedu s ním. Pokud chci jet s manželkou, tak volíme kratší trasu. Nedělá mi žádný problém vybrat menší distanci. Nebo někde jedu kratší variantu, protože mám následně povinnosti vůči organizátorům. Ale když to jde a mohu si vybírat sám, tak volím nejdelší variantu a jedu si na pohodu. Drtivá většina cyklistických závodů v tuzemsku je v krásném prostředí a člověku je při nich fajn.
Máte mezi množstvím závodů některý vyloženě oblíbený?
Kopcovitá L'Etape se startem v Praze je moje srdcovka. Sice po jejích trasách jezdím každý den, ale o to více mě baví. Mám prostě ke zdejšímu prostředí vztah. Hodně mě baví i závod Road Classic na Pálavě. Tamní kulisy jsou prostě nádherné a je fajn si je vychutnat v sedle kola.
Jakou variantu závodů preferujete z hlediska profilů?
Radši mám klasikářské varianty. Ve velkých kopcích se trápím. Při francouzské L'Etape už cítím, že netrénuji tolik v dlouhých stoupáních a při výstupu na čtvrtou alpskou stěnu se radost trošku vytrácí. Zato klasikářská etapa na Křivoklátsku nebo Pálavou je podle mého gusta.
Vyrážíte za závody i do zahraničí?
Občas se stane, že mě povinnosti zavanou někam mimo Českou republiku do Německa nebo Francie. A pokud je možnost spojit vše se závodem, rád výzvu přijímám. Ale necestuji za závody mimo republiku jenom proto, abych závodil. Možná se promítá fakt, že jsem závodil kromě Antarktidy na všech kontinentech. Navíc jsem přesvědčený, že v Česku máme dost lákavých cyklistických akcí.
Kolik během kalendářního roku natočíte kilometrů?
V roce 2024 jsem měl jenom osm tisíc. Promítla se moje účast v taneční soutěži StarDance. Ale jinak je moje minimum v sedle kola deset tisíc kilometrů za rok.
Foto: Welovecycling.cz
