Šestkrát slavil etapové prvenství na Tour de France východního bloku. A navíc excelentní spurter Antonín Bartoníček držel rekord, o který jej připravil až o mnoho let později slavný Peter Sagan. A při jednom z triumfů si vybojoval výsadní právo koupele ve zlaté vaně v Císařských lázních.
"Bydlel jsem v Karlových Varech vedle stadionu, kde se pravidelně dojížděla etapa Závodu míru. Ohromným způsobem jsem bitvy o vítězství prožíval. Navíc v lázních bylo vystavené závodní kolo. Každý den jsem k němu chodil a vydržel na něj zírat hodinu. Bylo to pro mě jako formule 1. Šlo o lásku na celý život," přiznává Antonín Bartoníček, který v Plzni provozuje cyklistický obchod.
"Na kole jsem jezdil od dětství. Mým obrovským vzorem byl Jan Smolík, který Závod míru vyhrál. Cyklistika tehdy u nás zažívala obrovský boom. V patnácti jsem se přihlásil do oddílu v Karlových Varech. A měl jsem určitě štěstí i na skvělou partu, kterou jsme od začátku vytvořili," přemítá Antonín Bartoníček.
Populárnější než hokej
"Závod míru byl pro nás vrchol. V tehdejší době byl populárnější než mistrovství světa v hokeji," míní Bartoníček, který se v únoru 1949 narodil v Karlových Varech. A právě na místě, kde v dresu Slavie Karlovy Vary s cyklistikou začínal, slavil první triumf v mírové bitvě. „Přestože etapa vedla přes hory a byla zima, dokázal jsem zmobilizovat síly a doma vyhrát," vzpomíná s úsměvem.
Dočkal se výjimečné odměny. Coby vítěz se koupal ve zlaté vaně v Císařských lázních. „Brežněv, prezident Masaryk a Bartoníček. Byl to jeden z životních zážitků,“ směje se. Při tehdejším ročníku předváděl parádní výkony. Dojel třetí v etapě do Gery, v Praze spurtoval druhý. "Často etapy končily na stadionech. Finiše byly úplně jiné. Na oválech už se moc předjíždět nedalo," vybavuje si muž, jenž byl dvakrát mistrem republiky v závodě družstev na sto kilometrů, vyhrál etapový závod Kolem Skotska a Kolem Slovenska. Právě v etapové bitvě u bývalých federálních partnerů dlouho držel rekord.
"Závod Kolem Slovenska jsem celkově vyhrál o pouhých pět vteřin a dlouho držel primát nejtěsnějšího prvenství. No a Sagan dokázal vyhrát s rozdílem pouhých tří vteřin. On se mi jako cyklista moc líbil. Byl to velký showman," klaní se sedminásobnému šampionovi zeleného dresu Tour de France.
Lákání z ciziny nevyslyšel
Nebýt tehdejšího režimu, možná mohl o trikot v bodovací soutěži na nejslavnějším závodě planety rovněž bojovat. Jenže cyklisté z Československa na nejslavnější závod planety v tehdejších dobách nesměli. Lákali ho k profesionálům, to se ví. V pelotonu byl fenomén. Jenže na emigraci neměl pomyšlení. A tak se na Starou dámu nikdy nepodíval.
"Otec s matkou žili do roku 1946 ve Francii, teta ještě dlouho po válce v Belgii a měla kontakty na belgické trenéry u profesionálů. Ale emigrovat jsem nikdy nechtěl, přestože pár příležitostí se naskytlo a některé týmy se o moje služby ucházely. Zažil jsem třeba závody, na kterých startoval Fignon, pozdější vítěz Tour de France. Po rovině to drtil pětačtyřicet, do kopce letěl. Sice jsem častokrát slyšel, že bych se mezi profesionály prosadil, ale potřeboval bych hodně dlouhou dobu, abych se adaptoval. Nebo bych musel odejít už hodně mladý, abych v prostředí vyrůstal," krčí rameny Antonín Bartoníček.
"Já jsem nebyl vrchař. Zažil jsem třeba výstup na Mont Ventoux. A jestli jsem jen lehce koketoval s myšlenkami zkusit to u profesionálů, v tomhle kopci mě rychle opustily. Ti kluci jezdili strašné bomby. Já nebyl vrchař ani mezi amatéry. Natož u profesionálů. Neměli jsme šanci takové kopce jezdit, trénovat na nich. Při závodě Kolem Anglie jsem sice vyhrál nejtěžší etapu, ale kopce v Alpách představovaly příliš velké sousto," přiznává se střízlivým pohledem jeden z nejúspěšnějších českých cyklistů v historii Závodu míru.
Foto: ČTK/Vladislav Galgonek
