Zlomená noha po nárazu do stojícího auta málem ukončila jeho kariéru. Michal Klasa přitom před těžkou nehodou zářil jako kometa. Na tehdejší československé scéně byl trošku jako zjevení. Sbíral prakticky jen vítězství. Rodák z Prahy se však ani přes nepřízeň osudu nevzdal a dokázal se do sedla vrátit. A slavil další velká vítězství. Včetně Závodu míru!
Tehdejší Tour de France východního bloku jel Klasa - na snímku výše před startem v roce 1982 první zleva - celkem šestkrát. Do pelotonu prestižního podniku však vedla hodně klikatá cesta. Klasa začal s cyklistikou až ve čtrnácti letech. Nejprve závodil s kamarády jen na sídlišti, pak v tehdejší přerovské Lokomotivě. Šlo o signál, jak výjimečný talent tamní trenéři piplají, protože oddíl sdružoval jen ty nejlepší cyklisty. Při plnění vojenských povinností, tehdy nezbytných, se dostal v roce 1972 do brněnské Dukly. A to bylo "malé" vítězství, protože zázemí klubu bylo na mimořádné úrovni. Stejně jako tréninkový dril. "Byli jsme vlastně profesionálové," poukazoval Michal Klasa na skvělé podmínky označované slovem, které se tehdejšímu režimu ve spojení se sportem příčilo.
Pohádkový start kariéry
Vstup do vrcholové cyklistiky měl pohádkový. Vyhrál českou "primaveru" Brno-Velká Bíteš-Brno a také při debutu stíhací závod na čtyři kilometry v Pardubicích, když navíc jako bonus vytvořil rekord dráhy. Následně jako jediný československý cyklista v historii vyhrál ve Varšavě tehdejší Pohár ministra národní obrany, kde bylo na startu téměř tři sta cyklistů včetně legendárních domácích borců Richarda Szurkowského a Stanislawa Szozdy. Jenže v rozletu Michala Klasu zabrzdilo těžké zranění. V Nizozemsku naboural během sezony 1973 v sedle kola do stojícího vozidla, zlomil si levý bérec a osm měsíců nejezdil na kole. Když se po rekonvalescenci totiž na nohu postavil, zlomená kost nevydržela a praskla podruhé. Proto byl návrat tak dlouhý.
Klasa navíc nejprve zamířil na dráhu. Na doporučení lékařů se rozhodl věnovat bitvám na oválech, které byly pro návrat vhodnější než drsná vřava silničního pelotonu. Patřil do bronzového kvarteta stíhačů na MS 1974. Ale po olympijských hrách v Montrealu se rozhodl pro návrat do pelotonu. "Chtěl jsem vyhrávat. Ale tři roky jsem neměl jedinou medaili," vysvětlil přesun na silnici.
O žlutý dres přišel vinou pádu
Už o rok později vyhrál nominační bitvu pro Závod míru. Po debutu s celkovým desátým místem už při druhé účasti oslnil. Vyhrál etapu s dojezdem v Hradci Králové, sedmkrát byl na stupních vítězů a ještě před posledním dějstvím byl v čele bodovací soutěže a do etapy s dojezdem v Berlíně startoval v bílém trikotu. Jenže pád v závěrečné etapě jej odsunul na konečné druhé místo v soutěži.
Dost možná životní formu ukazoval v květnových etapových bojích během ročníku 1979, kdy vyhrál nejprve dojezd v Olomouci a následně v Dubnici. Dostal se do čela Závodu míru a jel dva dny ve žlutém, jenže z průběžně vedoucí pozice jej sesadil těžký pád hned další den, v jehož důsledku Klasa ztratil přes osm minut. O dva roky později pak znovu při májových bojích exceloval. Vyhrál prolog a přidal do statistik další den ve žlutém trikotu s bílou holubicí. V konečném účtování bodovací soutěže (bílý trikot) byl druhý za suverénem Ludwigem, stejně jako v soutěži všestrannosti (růžový trikot).
S bilancí čtyř vyhraných etap a tří dnů ve žlutém trikotu a se skvostnou statistikou z doplňkových soutěží patří Michal Klasa mezi nejúspěšnější československé cyklisty v historii Závodu míru. Výjimečnost potvrzoval triumfy ve spurtech při etapových závodech Tour de l'Avenir, Kolem Polska a Milk Race, celkové prvenství získal na závodě Lidice 1979 a na Circuit des Ardennes 1981. Už o šest let dříve vyhrál jednorázový závod Praha - Karlovy Vary - Praha. V létě 1980 pak s Alipi Kostadinovem, Jiřím Škodou a Vlastiborem Konečným získal bronzovou medaili v silničním závodě mužstev na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980. Je jediným českým cyklistou, který startoval v bojích pod pěti kruhy jako dráhař i silničář.
Foto: ČTK/Igor Zehl
