Dvě stě padesát cyklistek a cyklistů na trenažérech, virtuální etapa s dojezdem na kolonádě v Karlových Varech a v balíku čerstvě „civilní“ profesionálka. Novoroční social ride Czech Tour na platformě Rouvy s Terezou Szabó Neuman ukázala, že i po skončení kariéry má trojnásobná mistryně ČR chuť závodit – a hlavně předávat své zkušenosti dál. A potvrdila to i v ostrém závěru jízdy, kdy předvedla parádní finiš.
Během hodiny na části první etapy Czech Tour do Karlových Varů se Tereza podělila o svůj cyklistický příběh. Kolo ji bavilo od dětství – rychlost, adrenalin a pocit svobody v přírodě. Vyzkoušela silnici, terén i dráhu, ale jak sama říká, nejvíc ji chytily právě silniční závody: kvůli rychlosti, taktice a týmovosti. „Dráha mě úplně neoslovila,“ přiznala s úsměvem během jednoho z klidnějších úseků.
Řeč přišla i na začátky a podporu rodiny. Závodila od mala, rodiče ji v cyklistice podporovali, ale cesta vzhůru nebyla zadarmo. Z profipelotonu má Tereza spoustu zážitků – v dobrém i ve zlém. „Ženskost musí jít v hromadných dojezdech stranou, tam musíte být tvrďák,“ komentovala sprinterské dojezdy, ve kterých si vydobyla respekt soupeřek.
Na social ride nechyběly ani otázky na největší úspěchy a pády. Tereza několikrát vyhrála mistrovství republiky, nejvíc si ale cení titulu, který jí zajistil místo na olympiádě v Tokiu. Na opačném pólu je první účast na Paříž–Roubaix: „Přijela jsem na první kostky, měla dva defekty a tím to pro mě v podstatě skončilo. To mě hodně mrzelo.“ V dresu UAE Team ADQ přitom absolvovala většinu velkých klasik a Monumentů – jen ženská Tour de France jí v kariérním seznamu chybí. „To mě taky mrzí,“ podotkla.
Tereza se otevřeně rozpovídala i o stinných stránkách profisportu. Nejtěžší pro ni bylo časté odloučení od rodiny, první týdny v zahraničním týmu doslova obrečela. Vadí jí, když se objeví dopingový případ i někdy nedostatečné zabezpečení závodů. Zároveň zdůraznila, že ženská cyklistika si zaslouží stejný respekt jako ta mužská: „Máme to taky strašně náročné. I když jedeme kratší trať, zasloužíme si stejnou pozornost.“
Nechyběla ani „kávová“ část – Tereza přiznala, že při švihu ráda zastaví na kávu a dortík. Miluje klasický český punčový řez, ze slaných jídel vede babiččina svíčková. Nutriční poradce prý spíš brzdil její tendenci jíst málo než hodně. Po skončení kariéry byla první velká věc jasná: „Začala jsem shánět pejska. Během kariéry by to byl chudák.“
V závěru social ride se Tereza ohlédla za tím, co jí cyklistika dala. Naučila se tvrdohlavosti, schopnosti věřit vlastní intuici a pracovat s cíli – vlastnostem, které chce zúročit i dál. Do budoucna by ráda zůstala u sportu, věnovala se trenérství a mentálnímu koučinku mladších generací. A i když je česká ženská cyklistika podle ní v těžké výchozí pozici, věří, že nové projekty ji mohou posunout. „Chtěla bych u toho být,“ dodala. A podle atmosféry na social ride je jasno – fanoušků, kteří ji budou dál sledovat, má Tereza víc než dost.
