Dokázal nabídnout i za železnou oponou dramata srovnatelná s Tour de France. Polák Ryszard Szurkowski byl v sedmdesátých letech králem amatérského pelotonu, když čtyřikrát ovládl Závod míru a připsal si třináct etapových vítězství.
Rodák z vesničky Świebodów byl zosobněním všestrannosti, síly i elegance. Ve své době představoval skutečný fenomén.
Jeho jméno je neoddělitelně spjato se slavným Závodem míru. V době, kdy byl tento etapový podnik vrcholem amatérské cyklistiky, dokázal Szurkowski zvítězit hned čtyřikrát — v letech 1970, 1971, 1973 a 1975. Pouze Steffen Wesemann byl s pěti celkovými triumfy úspěšnější.
K tomu Ryszard Szurkowski přidal neuvěřitelných 13 etapových vítězství, čímž se zařadil mezi nejúspěšnější jezdce historie tohoto závodu. Z pohledu dílčích triumfů mu v historických tabulkách patří pátá pozice, jimž kraluje Olaf Ludwig s osmatřiceti prvenstvími.
Borec bez hranic
Dominance polského fenoména nebyla postavena jen na fyzické síle — byla to kombinace taktické vyspělosti, schopnosti číst závod a týmového ducha, který z něj dělal přirozeného lídra.
Szurkowski byl však mnohem víc než „jen“ etapový specialista. V době, kdy se většina jezdců profilovala úzce, on překračoval hranice disciplín. Úspěšně závodil v cyklokrosu a titul mistra Polska dokázal získat jak v silničním závodě jednotlivců, tak v soutěži družstev. Právě tato univerzálnost z něj činila mimořádnou osobnost — jezdce, který zvládal technické pasáže v terénu stejně suverénně jako dlouhé, takticky náročné silniční etapy.
Jeho kvality se naplno projevily i na olympijské scéně. Na hrách v Mnichově 1972 získal stříbrnou medaili v silničním závodě družstev. O čtyři roky později v Montrealu pak pomohl polskému kvartetu k dalšímu stříbru v týmové soutěži. V individuálním závodě pod pěti kruhy v Kanadě dojel dvanáctý. Olympijské medaile byly důkazem, že Szurkowski patřil mezi absolutní světovou špičku bez ohledu na tehdejší rozdělení na amatéry a profesionály.
Ze samouka úspěšným trenérem
Po skončení aktivní kariéry nezmizel ze scény. Naopak — jeho vliv pokračoval v roli trenéra a mentora. Ačkoliv byl jako závodník samouk, v trenérské roli byl mimořádně úspěšný. Jeho zkušenosti ze závodů, cit pro taktiku i schopnost pracovat s týmem z něj udělaly respektovanou osobnost i mimo sedlo kola. Šest let vedl polskou reprezentaci. Pod jeho vedením dosáhl velkých úspěchů Lech Piasecki, který v roce 1985 vyhrál Závod míru i mistrovství světa.
Osud však k tomuto velikánovi nebyl vždy milosrdný. V roce 2018 utrpěl při pádu během amatérského závodu vážné zranění páteře, které ho upoutalo na invalidní vozík. Pro muže, jehož život byl definován pohybem, rychlostí a svobodou, to byla krutá rána.
Příběh Ryszarda Szurkowského je připomínkou doby, kdy cyklistika měla jinou tvář, ale stejné hrdiny. Muže, kteří dokázali vyhrávat, ale zároveň inspirovat.
Reprofoto: Zbigniew Matuszewski / PAP
