Žlutá pro lídra, zelená pro sprintera, puntíky pro vrchaře a k tomu bílá pro nejlepšího mladíka. Stejně jako na největších závodech planety v čele s Tour de France, i během Závodu míru v pelotonu jednoznačně odhalíte lídry díky barevným dresům, nejvýš umístěný český jezdec navíc vozí červený trikot. Nejlepší jezdce při závodě cyklistických talentů navíc obléká čistě tuzemská firma ACE.
Tradice barevného odlišení lídra se zrodila v roce 1919 při Tour de France, kdy zakladatel dnes nejslavnějšího závodu planety Henri Desgrange poprvé navlékl vedoucího jezdce do maillot jaune. Na italském Giru měla v roce 1931 premiéru neméně slavná maglia rosa, růžový trikot. A třetí do cyklomariáše – španělská Vuelta –lídra obléká do červeného. Ale až v posledních patnácti letech, od vzniku v roce 1935 vedoucí jezdci v průběhu let vystřídali oranžový, bílý, žlutý i zlatý trikot.
Závod míru i jeho větší sestra Czech Tour se v barevné škále drží tradice. Tušíte, kolik sad dresů musí dodavatel pro čtyřetapový závod připravit? „Dodáváme takzvané pódiové dresy, které závodníci dostávají při vyhlášení výsledků etapy, na které je třeba bezprostředně po dojezdu nažehlit sponzorská loga daného týmu, těch je zhruba čtyřicet. A pak je stejný počet závodních dresů, které jejich majitelé oblékají do etap. Plus nižší desítky promo dresů,“ přibližuje jednatel společnosti ACE Pavel Michalec.
Jaký je rozdíl mezi pódiovým a závodním dresem? „Diametrální. Pódiový je ze standardního úpletu jen na prezentaci při vyhlášení výsledků, a navíc má zip dozadu, takže se do něj závodník obléká jako do svěrací kazajky. Má dlouhý rukáv a dělá se ve volnějším střihu, aby se do něj závodník mohl obléknout i za chladnějšího počasí, když jde na pódium víc oblečený,“ vysvětluje šéf firmy s tradicí do roku 1995.
Portfolio písecké firmy z velké části tvoří dresy pro lední hokej, najít je můžete na kluzištích ve třech čtvrtinách Evropy. Tím ale záběr dílny z města na Otavě s nejstarším kamenným mostem v Česku zdaleka nekončí, na zakázku šijí trikoty mj. pro fotbal, basketbal, pozemní hokej. A koneckonců i pro cyklisty.
„Jde o standardní profi dresy se třemi kapsami na zádech, mohou mít i kapsičky na vysílačky, pokud jsou při závodu povolené. Materiálově jsou srovnatelné s renomovanými značkami, nechybí technologie jako coolmax a podobná chytrá vlákna, někdy se přidávají uhlíková vlákna pro vylepšení. Dres je složen třeba ze tří druhů materiálů,“ líčí Michalec.
Samotná pódiová prezentace dokáže být pro dodavatele dresů poměrně stresující. „Je to docela honička, nevíte, komu dres bude předán. Někdy rozhodčí přezkoumávají výsledky, někdy je nějaká nesrovnalost. A pak musíte narychlo najít správná loga pro konkrétní dres, zažehlit je a vzápětí je asistentky navlékají na závodníky. Na přípravu závodního dresu už je víc času přes noc, jde o trikoty srovnatelné s materiálem vyhlášených evropských značek z Itálie či Švýcarska,“ vypráví Michalec.
A jak je to vlastně s velikostmi? „Musíte mít připravené dvě tři velikosti, abyste pokryli somatotypickou škálu závodníků, oblékáte šedesátikilového vrchaře i osvaleného spurtéra. Ale vesměs jde o velikosti XS, S a M. Velikost L vůbec není potřeba. A myslím, že závodníkům, kteří potřebují M, v týmu říkají, že moc jedí,“ uzavírá se smíchem Michalec.
Foto: Markéta Navrátilová, Jan Brychta
