Postaral se o jedinečný zápis do historie cyklistiky! Olaf Ludwig, dvojnásobný vítěz Závodu míru, vybojoval první a současně poslední etapové vítězství pro bývalou Německou demokratickou republiku z Tour de France.
Olaf Ludwig byl produktem socialistického systému výchovy talentů v tehdejší Německé demokratické republice. Ten zahrnoval sportovní kluby napojené na železnice, autobusové společnosti, policii a velké průmyslové podniky, na vrcholu pyramidy byla národní sportovní centra. Nelítostným sítem prošly tisíce dětí, v konečné fázi jich zůstalo přibližně sto, kterým se věnovali trenéři. Selekce probíhala už od útlého věku. Posuzoval se nejen talent, ale i hrozba v podobě kontaktů na znepřáteleném "západě".
Každopádně Olaf Ludwig zářil už od dětství. Pouhý měsíc po dvacátých narozeninách ovládl první etapu v Závodě míru. Následně přidal dalších 37 vítězství a stal se absolutním rekordmanem v počtu dílčích úspěchů. A slavil i celkový triumf. Nejprve v pouhých dvaadvaceti letech ovládl májové bitvy v roce 1982. Další dvě sezony finišoval třetí v absolutním pořadí. A o dva roky později, v nechvalně proslulé sezoně 1986 poznamenané startem v Kyjevě zamořeném výbuchem atomové elektrárny Černobyl, řádil podruhé. Vyhrál šest etap, slavil celkové prvenství i triumf v bodovací soutěži.
Legendy Závodu míru: Ze slovenských luk až k triumfu ve Varech
Neoslňoval však jen při Tour de France východního bloku. Ovládl kupříkladu Tour de l‘Avenir, což je od cyklistického dávnověku přehlídka největších talentů, z nichž se rodí pozdější vítězové Grande Boucle. "Zoufale jsem chtěl mezi profesionály. Jenže bych musel emigrovat. Opustit zemi, kde jsem se narodil, a už se nikdy nevrátit. A to jsem nechtěl. Myslel jsem na Heike a děti," připomínal Olaf Ludwig, že měl na paměti i dobro manželky a potomků.
Profesionálem ze dne na den
Výjezdy do západní Evropy byly vzácné. A hlavně obnášely nepříjemnosti. Tamní veřejnost sice chtěla vidět hvězdy z NDR, ČSSR či SSSR, jenže v případě Olafa Ludwiga to znamenalo v případě úspěchu návštěvu obávaných zástupců Stasi. Tajná policie neměla ráda, pokud se reprezentantům země dostávalo pozornosti v kapitalistických médiích. Navíc úspěch nesl i finanční ohodnocení. A sportovci z východního bloku žádné platby oficiálně přijímat nesměli.
Zeď, která rozdělovala nejen světovou cyklistiku
"Dostávali jsme doma výbornou podporu. Ale byl na nás ohromný tlak. Museli jsme zajet určité časy, abychom se vůbec dostali do týmu. Pokud jste nebyli dostatečně dobří, servis byl nulový. A peníze jsme dostávali jen za velké úspěchy. Zlato z mistrovství světa znamenalo patnáct tisíc marek," uvedl v jednom z rozhovorů Olaf Ludwig.
Během sezony 1988 vyhrál další čtyři etapy v Závodě míru, hlavně však zlato z olympijských her v Soulu. Byl na vrcholu sportovní výkonnosti. Jenže systém mu neumožňoval se posunout. O rok později Ludwig symbolicky v Berlíně - 17. května - slavil osmatřicáté etapové vítězství v májových závodech. Neměl tušení, že další nepřidá. Dění na politické mapě nabíralo na obrátkách. Čtyřicet let studené války skončilo během několika týdnů.
"Kdyby se nezměnil režim, sportovní kariéru bych ukončil," přiznal. Ale vše bylo jinak. Rázem byl profesionálem. Nebojoval o slávu a národní hrdost. Jezdil o peníze a za peníze.
Debut na Staré dáme ve třiceti
Dostal kontrakt v týmu Panasonic. Smlouva zněla na padesát tisíc liber, což bylo skutečně tristní ve srovnání s ostatními jezdci stejné úrovně. Ovšem s ohledem na fakt, že rodák z Gery už oslavil třicítku, šlo vlastně o malé bingo.
A Olaf Ludwig splácel důvěru měrou vrchovatou. Psal se 8. červenec 1990, když Tour de France jela z Epinalu do Besanconu. Až ve třiceti letech debutoval na nejslavnějším závodě planety. Po pádu Berlínské zdi se mohl postavit na start bitvy o maillot jaune. Splnil si sen. Bylo jasné, že celkové pořadí nebude pro rodáka z Gery. Ovšem etapový úspěch si v představách přehrával pravidelně.
Triumfoval i v Paříži
Už druhý den závodu mohl slavit dílčí úspěch, když jeho tým Panasonic vyhrál týmovou časovku. Osobní úspěch však unikal. Olaf Ludwig spurtoval čtvrtý, třetí, čtvrtý. Až v osmé etapě konečně vystřelil s úlevou ruce k nebesům. Rekordman Závodu míru si jako první cyklista z Německé demokratické republiky připsal triumf na Tour de France. A protože v dalších dnech už spurteři mnoho šancí nedostali, třicetiletý debutant slavil v Paříži i prvenství v bodovací soutěži o zelený trikot.
Další rok opouštěl Tour s prázdnou. Byl čtyřikrát třetí a dvakrát druhý. Ale v sezoně 1992 přidal druhé etapové prvenství a o rok později získal sprinterský grál, když ovládl dojezd poslední etapy nejslavnějšího etapáku na Champs Élysées.
Ještě dvakrát se na Tour de France vrátil, další triumf už však nepřidal. I tak zůstal držitelem unikátních rekordů. Jako jediný sportovec z bývalé NDR vyhrál etapu na Tour de France a jeho 38 etapových vítězství ze Závodu míru rovněž velmi pravděpodobně nikdy nebude překonáno.
Foto: Profimedia.cz
