S cyklistikou začal na maminčině kole značky Ukrajina až v posledním roce základní školy. A přece se dokázal prosadit mezi největší hvězdy československé cyklistiky. Nesmazatelně se pak Anton Novosad (na snímku z roku 1988 třetí zprava) zapsal do historie Závodu míru, tehdejší Tour de France východu.
Na jaře 1987 organizátoři Závodu míru v rámci deváté etapy jubilejního čtyřicátého ročníku přichystali skutečnou "lahůdku". Zdánlivě pohodovou časovku ve zvlněném terénu, ovšem s brutálním dojezdem. Na závěr smyčky kolem horského střediska v Harrachově totiž čekalo na závodníky posledních 300 metrů od doskočiště tamního skokanského můstku kolem bubnu s převýšením 83 metrů, což představuje 27,6 procent stoupání. A největší horor přišel v úplném závěru: na 53 metrech cyklisté nabrali výšku 18 metrů. To je sklon 33,9 procent!
Organizátoři chtěli rozbít dominanci cyklistů tehdejší NDR, kteří v časovkách dominovali. Jenže funkcionáři německé reprezentace na vše vyzráli. Prohlédli si trať a u rozhodčích si ověřili možnost výměny kola, což je v jednadvacátém století rutina, ale tehdy šlo o vzácnost. Kvůli extrémním podmínkám arbitři neměli námitek, a tak německá reprezentace absolvovala drtivou většinu časovky na 22 kilometrů v sedlech speciálů, pod můstkem pak využili klasická kola s ideálními převody. A tak se původní past na německé reprezentanty stala jejich výhodou. Nejrychlejší byl Uwe Ampler, v elitní desítce byli tehdy ještě tři další jeho parťáci a tehdy třiadvacetiletý závodník položil základ k prvnímu celkovému vítězství v Závodě míru, která nashromáždil celkem čtyři.
A jakou že roli sehrál Anton Novosad? Je klíčovou postavou ikonické fotografie Závodu míru 1987. Přestože tehdy etapu v Harrachově nevyhrál, stal se Anton Novosad symbolem náročnosti tehdejší Tour de France východu. Československý cyklista pouze v ponožkách tlačí kolo pod harrachovskými můstky do cíle časovky. Finiš byl prostě tak příkrý, že ani elitní závodníci jej nedokázali vyjet.
Borec pocházející ze slovenské obce Dolné Kočkovce se však do historie Závodu míru zapsal už o rok dříve. Při tehdejším problematickém ročníku, kdy se startovalo z Kyjeva krátce po výbuchu jaderné elektrárny v Čenobylu, ve dvanácté etapě s dojezdem v Karlových Varech slavil etapové prvenství! V konečném účtování pak vybojoval třetí příčku v bodovací soutěži.
Přitom cesta Antona Novosada k cyklistice byla trošku dílem náhody. "Nikdy jsem neměl kolo. Jako malý kluk jsem pásl krávy a s dalšími kluky hrál fotbal. Když v Púchově dělal tamní oddíl Matador nábor, půjčil jsem si od maminky kolo značky Ukrajina a vyrazil," vzpomínal Anton Novosad. Na místě bylo mnoho mladých závodníků, kteří už disponovali silničními bicykly, a tak měl Anton Novosad co obdivovat.
Peklo v Harrachově se sklonem 33,9%. Legendy remcaly, závodníci tlačili, diváci se bavili
S odstupem pár dnů vyrazil na první trénink. "Vždy jsem měl rád rychlost, a tak jsem se rozhodl, že zkusím štěstí. Půjčil jsem si od bratrance trochu lepší kolo. Jeli jsme v rámci tréninku závod na pětadvacet kilometrů a já porazil kluky, kteří měli závodní kola na galuskách. Přitom já měl Esku s jedním převodem. Tehdy mi trenéři slíbili, že když se zapojím do oddílu, dostanu první kolo," vypravoval Anton Novosad, jak se zrodilo jeho spojení s cyklistikou.
Stalo se tak přitom až o prázdninách, po nichž nastoupil do deváté třídy. "Jako děti jsme na venkově dělali vlastně všechny sporty. Ale tak nějak nenucené. Lezli jsem po kopcích, po stromech, honili se. Prostě jsme rozvíjeli vlastní fyzičku. Kondici jsme měli vynikající. Takže když došlo v Púchově na nábor, moc jsem si to užíval. Bylo pro mě odměnou, že mohu něco takového absolvovat," popisoval.
Peloton ve stínu Černobylu. Odmítnutí znamenalo konec kariéry
Později oblékal dres bratislavského oddílu Inter, následně Spartaku Dubnica. Hlavně však ten československý při Závodě míru, kde ukazoval nejen výjimečné cyklistické dovednosti, ale také mimořádnou inteligenci. "Závodění přeci není jenom o síle," říkal. I proto dokázal často přelstít tehdejší německé hvězdy jako Ampler, Ludwig či elitního spurtera ze Sovětského svazu Abdužaparova. "Někdy je důležitější psychické rozpoložení a klidná mysl," zdůvodňoval, jak dokázal porážet borce, kteří později zářili i v profesionálním pelotonu.
Sám mohl volit podobnou cestu. V americkém Denveru dostal Anton Novosad čestné občanství a nabídku, že v případě zájmu může zůstat a reprezentovat USA. "Ale odmítl jsem. Nechtěl jsem opustit Dolné Kočkovce, kde jsem vyrůstal a odkud jsem za cyklistikou vyrazil," usmál se jednasedmdesátiletý bývalý cyklista.
Foto: ČTK/Libor Hajský a Igor Zehl
